Vodík je dnes sexy téma. České energetice pomůže, ale nespasí ji

Vbřeznu se v Praze na Barrandově otevřela druhá veřejná plnicí vodíková stanice. Slouží automobilům a autobusům, které pohánějí palivové články. Vodík v nich reaguje s kyslíkem a přeměňuje se na elektřinu a vodu, tedy bez vzniku nebezpečných zplodin. První stanice byla spuštěna už loni v červnu v Ostravě-Vítkovicích. Do roku 2025 by těchto čerpaček podle současného plánu čisté mobility mělo být v Česku dvanáct a o dalších pět let později osmdesát. Loni také do Česka zavítal první vodíkem poháněný osobní vlak a kamion. Vodík si do Česka evidentně nachází cestu, byť pomalu. O tom, kde všude najde uplatnění a kdy to bude, debatovali experti v rámci Kulatého stolu HN s názvem „Vodík jako palivo budoucnosti?“.

„Jsme na začátku. Už ale máme i první výrobu vodíku z fotovoltaických panelů. Rozhodně to není moc, ale věříme, že se nám podaří posunout o kousek dál. Dnes je vodík sexy téma. Pomůže nám v dekarbonizaci a přechodu na nový typ ekonomiky,“ sdělil v debatě Petr Mervart, zmocněnec ministra průmyslu a obchodu pro vodíkové technologie.

Ve vodíkové strategii, kterou ministerstvo připravilo, jsou podle Mervarta dvě řešení jeho využití. První je uplatnění v dopravě jako náhrady za fosilní paliva, druhé je náhrada za zemní plyn při vytápění. V případě paliv v dopravě by neměl být zásadní problém dostat se na konkurenceschopné ceny. „Problém ale je, že vodíkové auto je výrazně dražší než naftové a potřebuje vybudovat infrastrukturu,“ podotkl Mervart. Pokud by měl vodík nahradit i zemní plyn při vytápění, bylo by podle něj mnohem složitější dostat se na konkurenceschopné ceny. „Vysloveně bychom při spalování vodíku pálili i peníze,“ upozornil ministerský zmocněnec.

Zelený vodík proto podle Mervarta nebude zcela spásným řešením. S tím souhlasí i Daniel Pacík, finanční ředitel Green Power Investment (GPI), společnosti podnikající v oblasti obnovitelných zdrojů se zaměřením na solární energetiku a vodík.

„Jako zhotovitelé zelených energetických zdrojů si neděláme ambice na desítky procent, které spasí český energetický mix. Chceme ale složení energetiky doplnit o fotovoltaiku v kombinaci s větrnými elektrárnami, obojí může zelený vodík produkovat,“ uvedl Pacík. Vodík podle něj bude mít své uplatnění a význam, i když ne zásadní. České teplárenství a průmysl ovšem nespasí.

Vodík zelený, šedý, modrý

Co se cen týče, Pacík se nebojí, že by se v budoucnu vodík nestal konkurenceschopným. „Ceny ostatních komodit mohou v budoucnu jen stoupat. Návratnost u investic do výroby vodíku tedy je. Navíc je tu celoevropský trend ESG (požadavky na environmentální, sociální a udržitelné řízení podniků – pozn. red.) a snaha o zelená řešení,“ věří Pacík. Banky jsou podle něj už dnes ochotné na tyto investice poskytovat i dvacetileté půjčky a vedle toho jsou tu ještě investiční dotace, zejména z evropských fondů.

Podle Jakuba Unucky, prvního náměstka hejtmana Moravskoslezského kraje, by se mělo Česko více otevřít i dalším druhům vodíku, nejen tomu zelenému, který vzniká při výrobě z obnovitelných zdrojů. Unucka tvrdí, že bychom se neměli vzdávat ani šedého nebo modrého vodíku. Oba mají největší využití v chemickém průmyslu a vyrábí se ze zemního plynu.

Zatímco při výrobě šedého vodíku reaguje metan v zemním plynu s kyslíkem a uvolňuje se oxid uhličitý (CO₂) do atmosféry, v případě modrého vodíku se tento odpadní skleníkový plyn technologicky zachytává a ukládá pod zem. Ani tato varianta ale není ideální, protože emise skleníkových plynů vznikají i při samotné těžbě zemního plynu a ani při výrobě modrého vodíku se nedaří všechen CO₂ zachytit.

Podle Moryse bychom ale měli přestat řešit barvy a soustředit se hlavně na budování vodíkové infrastruktury. „Pokud to neuděláme, ostatní země nás předjedou. V sázce je konkurenceschopnost naší ekonomiky,“ upozornil Daniel Morys, generální ředitel Dopravního podniku Ostrava.

Bezemisní MHD

Strategií jeho podniku je vybudovat bezemisní MHD. Už dnes je bez dieselů a postaven na elektromobilitě. „Autobusy obsluhujeme i pomocí technologie CNG a do budoucna ji chceme v rámci diverzifikace nahradit právě vodíkovou technologií,“ přiblížil Morys. Společně s Dopravním podnikem Ústí nad Labem jsou v čele snahy o provoz vodíkových autobusů.

Hejtmani Ústeckého, Moravskoslezského a Karlovarského kraje začátkem dubna na ministerstvu životního prostředí podepsali memorandum o spolupráci v oblasti využití vodíku. Největší výzvou je nyní podle Moryse vybudovat celý řetězec, tedy od výroby, čerpacích stanic až po samotné vodíkové dopravní prostředky.

„Nejsložitější je vystavět čerpací stanici včetně návazné infrastruktury. Také je potřeba mít dostatečný výběr dodavatelů paliva. Dotační pomoc je na to jednoznačně nedostatečná,“ upozornil Morys, podle kterého nejsou potřeba jen investiční dotace, ale také ty provozní. „Potřebujeme, aby to bylo provozně udržitelné. Provoz vodíkových technologií může být několikanásobně dražší proti těm současným.“

Evropské ani národní dotační programy provozní podporu neposkytují, jen tu investiční. Podle Mervarta se ale nyní přístup Evropské komise mění, a to i pod tlakem Spojených států, které už provozní podporu zavedly. „Při Evropské komisi nyní vzniká takzvaná vodíková banka, jejíž součástí je i provozní podpora. Jak bude vypadat, ale ještě nevíme,“ podotkl Mervart.

Daniel Pacík upozornil, že je potřeba stimulovat poptávku. „Investoři jsou připraveni, bankovní domy jsou připravené, komunál je připraven,“ řekl Pacík. Myšlenka provozní podpory je podle něj určitě dobrá, ale i bez ní už investoři vědí, že se dočkají dobré návratnosti svých peněz.

Podle Unucky by stát nejvíce pomohl, kdyby zjednodušil budování plnicích vodíkových stanic. „Stačilo by, kdyby na pět let zrušit EIA (posudek vlivu zařízení na životní prostředí – pozn. red.) na plničky a elektrolyzéry. Tím pomůže mnohem více, než kdyby řešil provozní podporu,“ míní Unucka.

Ministerstvo nyní podle Mervarta připravuje řadu metodik na výstavbu plniček a stavbu elektrolyzérů vyrábějících vodík z elektrické energie. Vodík nicméně stále ještě není z pohledu zákona vnímán ani jako energetický plyn a na jeho výrobu je nahlíženo jako na chemický proces. Změnit by to měla již navržená novela energetického zákona.